Starého psa novým kouskům nenaučíš. Nebo ano?

Před rokem a půl jsem absolvoval program Smart Start pro lidi, kteří zvažují vlastní podnikání.

Dnes se mnou Anna Nellar Otahalova , která se programu věnuje, dělala zpětný dotazník. Zajímalo ji, co se od té doby změnilo a jestli jsem se skutečně pustil do podnikání.

Pustil.

V 58 letech jsem po dlouhé kariéře zaměstnance začal vážně podnikat. ,
Ještě je brzy na velké hodnocení, ale zatím se zdá, že to bylo správné rozhodnutí.

Během rozhovoru Anička zmínila zkušenost, kterou u podobných programů vídají často.

Řada lidí, hlavně ve vyšším věku, o podnikání uvažuje, projde kurzem, možná ho i nějakou dobu zkouší, ale nakonec se vrátí do zaměstnání.

Nejistota jim nesedí.

Když člověk desítky let funguje v prostředí pravidelného příjmu, jasné role a určité struktury, podnikání po něm nechce jen nové dovednosti.

Chce jiný způsob fungování.

Rozhodovat se s neúplnými informacemi. Snášet období bez výsledků. Přijmout, že některé zakázky nevyjdou. Pokračovat, i když si člověk není jistý, zda jde správně.

To mě přivedlo k tématu neuroplasticity.

Mozek se dokáže měnit i v pozdějším věku. Vytváří nová spojení, učí se nové reakce a může opouštět dlouho zaběhnuté vzorce. Jen to už většinou nejde samo. Potřebuje podněty, opakování a určitou dávku nepohodlí.

V podnikání to může znamenat učit mozek jinak zacházet s nejistotou.

Pomáhá i prostředí, ve kterém se pohybujeme.

Když je člověk pravidelně mezi podnikateli, zjistí, že nejistota, odmítnutí nebo změna směru nejsou selháním, ale běžnou součástí práce. Postupně začne přebírat jiný jazyk, jiné návyky i jiný pohled na riziko.

Podobně fungují nové zkušenosti. Učit se něco, v čem nejsem dobrý. Oslovit cizího člověka. Veřejně vystoupit. Zkusit projekt bez jistoty výsledku. Dělat malé kroky, při kterých mozek zjišťuje, že nejistota nemusí znamenat ohrožení.

Důležitý je i pohyb.

Cvičení není jen péče o tělo. Podporuje také schopnost mozku učit se a přizpůsobovat. Pravidelný pohyb, spánek, nové prostředí, sociální kontakt a mentální výzvy vytvářejí lepší podmínky pro změnu.

V této souvislosti mě inspiruje práce Jiřího Horáčka, neuroplasticita a schopnost člověka vystoupit z příliš pevných modelů myšlení.

Zároveň je tu zajímavý paradox.

Vyšší věk může změnu komplikovat, ale pro samotné podnikání může být výhodou.

Člověk už má zkušenosti, kontakty, oborovou znalost, důvěryhodnost a lepší odhad lidí i příležitostí. Úspěšní zakladatelé firem navíc často nejsou dvacetiletí startupisté, ale lidé ve středním věku.

Možná tedy nerozhoduje samotný věk.

Rozhoduje, jestli člověk dokáže využít to, co za desítky let získal, a zároveň dál vědomě trénovat svoji schopnost měnit se.

Jak si i v pozdějším věku udržet mozek, který se ještě dokáže učit, přizpůsobovat a snášet nejistotu?

Je vyšší věk při začátku podnikání spíš výhoda, nebo překážka?