Epikúrův čtyřlék: čtyři věty, které si připomínám každý den.
Jiřího Horáčka, psychiatra, vědce a ředitele Národního ústavu duševního zdraví, považuji za jednoho z nejzajímavějších současných českých myslitelů.
Velmi si ho vážím a rád poslouchám jeho úvahy o vědomí, smrti, strachu, víře a povaze skutečnosti.
Nenabízí jednoduché odpovědi. Spíše dokáže srozumitelně otevírat otázky, před kterými člověk běžně uhýbá.
Právě Jiří mě přivedl k Epikúrovu čtyřléku.
Ke čtyřem větám, které si dnes připomínám každý den:
Bohů netřeba se bát.
Smrt netřeba podezírat.
Dobro lze snadno získat.
Zlo lze snadno vydržet.
Nejsou to původní myšlenky Jiřího.
Jde o více než dva tisíce let starý epikurejský koncept. Právě v jeho podání jsem je ale objevil a začal o nich přemýšlet.
Nečtu je jako slib bezstarostného života.
Spíše jako čtyři každodenní připomínky:
Nemusím žít ve strachu z nadpřirozeného trestu.
Nemusím se celý život děsit vlastní neexistence.
Nemusím odkládat dobrý život na dobu, až bude všechno vyřešené.
A nemusím každou těžkost předem považovat za neunesitelnou.
První věta může v dnešním prostředí působit provokativně. Epikúros však bohy nepopíral. Mluvil o bozích své doby a odmítal představu, že sledují lidské jednání, hněvají se a trestají.
Člověka podle něj netrápí bohové samotní, ale představy, které si o nich vytvořil.
V carouselu se pokouším všechny čtyři věty stručně rozebrat v jejich původním epikurejském významu.
Která z nich nejvíce oslovuje vás?









