Dekarbonizace ocelářství nebude jen o zelené elektřině a vodíku.
Velké téma je i náhrada fosilního koksu pevným uhlíkem z jiných zdrojů.
Zajímavý prostor se otevírá u pyrolýzy. Nejen z biomasy, ale i z některých uhlíkatých odpadů, může vznikat biochar nebo jiný char, tedy pevný uhlík, který může v určitých aplikacích částečně nahradit koks ve vysoké peci nebo v navazujících metalurgických procesech.
Důležité je, že takový char či syntetický koks může fungovat jako redukční činidlo, tedy materiál, který se v procesu výroby železa používá místo části koksu.
Jinými slovy, nejde jen o nějaký vedlejší produkt z pyrolýzy, ale o potenciálně velmi cenný vstup pro těžký průmysl.
Zajímavé na tom je několik věcí:
- nižší závislost na fosilním uhlí
- potenciál pro snížení emisí CO2
- možnost využít materiály, které by jinak končily jako problematický odpad (!)
Samozřejmě nebude existovat jedno univerzální řešení. Bude záležet na typu a dostupnosti vstupu, kvalitě výsledného charu, obsahu popela, síry, mechanických vlastnostech i konkrétní technologii v provozu.
Ale pro mě je to jedna z nejzajímavějších cest, jak dostat do těžkého průmyslu pevný uhlík s nižší uhlíkovou stopou, ideálně z odpadu nebo udržitelné biomasy.
Ocel bez uhlíku dnes ještě nevzniká.
Otázka je, jaký uhlík budeme používat zítra.
